Na Pačejově jsme konečně usedli do naší nově postavené Hondy plni očekávání, zda jsme schopni, po loňské velké havárii v rychlé pasáži, vrátit se do bojů o pódiová umístění. Páteční trénování za hustého deště kupodivu v pohodě. První dvě vložky už jsme znali z předloňska a nová RZ se nám hodně líbila. Sice jsme nevěděli, v jakém tempu do ní nastoupit, ale těšili jsme se na ni.
Přejímka taky téměř v pohodě. No teda až na to, že mi Kuba přirazil prst do zadního víka a v té chvíli jsme myslel, že je zlomený. Vypadá to, že mi pouze sleze nehet. V sobotu ráno jsme před startovní rampou měli lehký incident. Při hustém dešti jsme měli zamlžené zadní okno a Kuba chtěl udělat mezeru pro auto startující před námi. Dal zpátečku a povídá: „za námi nic není, tak trochu couvnu“. Bohužel hned za námi stál Václav Lichovník. Výsledkem byl pochroumaný nárazník jak náš tak i Vaška startujícího za námi. Vystoupil se slovy: „to si snad děláš pr.el, ještě jsem nepřejel ani rampu a už mám rozbitý nárazník“. Řekli jsme si, že pokud to bude jediný problém na tomto závodě, že budeme všichni spokojeni. Sobotní hustý déšť nám všem usnadnil výběr pneumatik. Na RZ1 jsem Kubu 2x zbytečně zbrzdil v rychlých pasážích. Asi mám ještě v sobě tu loňskou nehodu. Přesto jsme zajeli velmi slušný čas a bylo z toho 3. místo se ztrátou pouhé jedné vteřiny na prvního Patrika Rujbra.
V autě vládla naprostá spokojenost a řekli jsme si, že rychlost máme a budeme pokračovat v nastoleném tempu. Bohužel na RZ2 jsme po velmi dobře projetém vojenském prostoru, když jsem očekával hodně slušný čas, přišla rychlá a vodou zaplavená úzká pasáž, kde se nám po krátké rovince před pravou 223 zvedlo auto nad vodu. Honda přestala reagovat na volant i na brzdy. Měli jsme dost času se rozhodnout, jak krizi vyřešit. Kuba poslechne co řeknu, tak jsem ho poslal rovně do louky. V té chvíli jsem to vyhodnotil, jako nejlepší možné řešení. Před námi bylo dost stromů. Bohužel louka byla hodně promáčená a Honda zapadla až po lyžilnu. Přes velké úsilí a pomoci přihlížejících (všem Vám moc děkujeme) se nám nepodařilo vrátit do závodu. Pomohl nám až ochotný místní zemědělec s traktorem. Po pětihodinovém stání v dešti a s vodou nad kotníky to vypadalo, že nám nohy odpadnou. Dost nás mrzelo, že jsme se nemohli svézt na nové RZ. Z Pačejova jsme odjížděli zklamáni, ale i šťastni. Autu jsme neublížili, ověřili jsme si, že rychlost máme a i to, že Honda je perfektně připravena. Díky moc všem mechanikům za kvalitní práci.
Pokud máte někdo fotky, nebo video z našeho krátkého působení, tak budeme rádi.
A co nás čeká o následujícím Barum víkendu?
Jedeme do Polska na 2. kolo Lausitz Cupu. Po prvním kole v Lužických horách, kde jsme skončili na 9. místě absolutně a na 2. místě ve třídě, je pro nás Lausitz Cup letošní prioritou. Je škoda, že tento závod je ve stejném termínu jako Barumka. V Polsku proto startuje pouhých 7 českých posádek. Informace k závodu a startovku najdete na: http://www.rajdkarkonoski.pl/index.php?id=zawodnicy
Těšíme se moc. Našim cílem je zajet dobrý výsledek, neublížit autu ani sobě a připravit si tak slušnou pozici pro závěrečné kolo v říjnu v Německu.
